Ženy v Bibli

Jedním z nejdiskutovanějších textů o ženách v Bibli je Pavlův výrok: „Žena ať přijímá vyučování tiše a s veškerou poslušností. Nestrpím, aby žena poučovala nebo sekýrovala manžela. Ať je raději tiše…“ (1Tm 2,11–12).

Někdy bývá tenhle text používán jako univerzální zákaz ženského vedení v církvi. Abychom mu ale porozuměli, musíme ho zasadit do širšího biblického i historického kontextu. Začněme proto na začátku příběhu. Genesis říká, že Bůh stvořil člověka „jako muže a ženu… ke svému obrazu“ (Gn 1,27). Muž i žena tedy nesou Boží obraz dohromady a společně dostávají pověření spravovat stvoření (Gn 1,28). Bůh ženu tvoří jako pomoc „rovnou“ muži (v. 18). Nějaká hierarchie dominance není součástí původního stvoření, ale objevuje se až v důsledku pádu do hříchu (Gn 3,16). Nicméně Nový zákon tento původní záměr znovu připomíná a přicházející Boží království pomalu znovu ustanovuje…

A to třeba když Pavel píše: „Nejde už o to, kdo je Žid nebo Řek, otrok nebo svobodný, muž nebo žena – všichni jste jedno v Kristu Ježíši.“ (Gal 3,28) A to ve smyslu rovné důstojnosti a účasti na Božím lidu. Když tedy čteme ten text v 1. Timoteovi 2, je důležité si uvědomit, že jde o dopis do konkrétní situace Pavlovu učedníkovi v Efesu. V tomto městě byla silná náboženská kultura spojená s chrámem bohyně Artemis a s různými formami falešného učení (1Tm 1,3–7). Pavel proto řeší konkrétní problém v místní komunitě. Zajímavé je také použité řecké sloveso authentein, které se v Novém zákoně vyskytuje pouze zde v 1Tm 2,12 a spíš než výkon autority v běžném vedení označuje spíš dominující/panovačný nebo manipulativní způsob moci.

To také vysvětluje, proč jinde v Novém zákoně nacházíme ženy, které aktivně slouží v misii a vedení. Priscilla spolu s Akvilou vyučuje Apolla v hlubším porozumění evangeliu (Sk 18,26). Fébé je nazvána „diakonkou církve v Kenchrejích“ (Ř 16,1). A Junia je v Římanům 16,7 označena jako významná apoštolka. A další a další ženy hrály důležitou roli v misii rané církve (Tryfaina, Tryfósa, Persis, Julia, Evodia, Syntyché, Apfia, Chloé nebo Lýdie, první evropská křesťanka…)

Nový zákon neukazuje jednotný model pasivity žen, ale spíš dynamickou účast žen na životě a misii církve. Slow theology nás v tomto případě učí číst Bibli jako příběh Božího jednání v dějinách, který vrcholí v Kristu. A právě v Ježíšově životě vidíme, jak zachází se ženami: od galilejského působení jsou ženy v jeho okolí, mluví s nimi veřejně (J 4), učí je jako učednice (Lk 10,39) a první svědkyně jeho vzkříšení jsou právě ženy (Mt 28,1–10). Proto otázka žen v Bibli není jen otázkou jednoho verše. Je otázkou toho, jak čteme celý biblický příběh – od stvoření, přes pád, až po nové stvoření v Kristu.