Vzkříšení: Počátek křesťanství

Křesťanství nezačalo Biblí, ale setkáním se Vzkříšeným Bohem Ježíšem. Pokud není nic jako vzkříšení, je naše víra marnost (1K 15). Ale když se na to podíváme blíž, zjistíme, že Ježíšovo vzkříšení je nejpravděpodobnější vysvětlení toho, co se na Velikonoce kolem roku 30 stalo:

1. První svědci vzkříšení byli ženy: Ve starověku mělo svědectví žen velmi malou váhu. Pokud by někdo chtěl vytvořit fake přesvědčivý příběh, pravděpodobně by je vynechal (a vložil by tam jako svědka třeba důvěryhodného apoštola Petra). A přesto evangelia nepohodlně říkají, že právě ženy – včetně ex-posedlé Marie Magdalské – byly první u prázdného hrobu.
2. Nikdo tehdy nečekal vzkříšení pro věčnost uprostřed dějin: (Bavíme se tady o vzkříšení ve smyslu oživení a proměny do nového těla pro věčný život, ne o „resuscitaci“ např. Lazara). Židé tehdy věřili ve vzkříšení, ale v hromadné a až na konci dějin – ne uprostřed historie a už vůbec ne u jednoho člověka. Myšlenka, že Ježíš byl vzkříšený do obnoveného těla, byla tehdy natolik zvláštní a nedůvěryhodná možná jako dneska. A přesto v Bibli ten záznam zůstává.
3. Příběh o Vzkříšeném obsahuje nepohodlné detaily: I po vzkříšení Ježíše učedníci pochybují, nechápou, někdy Ježíše ani nepoznají! K tomu všemu — Ježíšův prázdný hrob je otevřený, což působí spíš jako krádež než jako „čistý zázrak“. Kdyby si to někdo vymýšlel, pravděpodobně by příběh líp uhladil, aby byl neprůstřelný – učedníci ho hned poznají, hrob je zapečetěný, ale prázdný… Vše to ale zůstává syrové — protože je to záznam skutečné události.
4. Máme velmi rané svědectví: Apoštol Pavel v 1K 15 cituje vyznání o vzkříšení, které vzniklo jen pár let po té události. A říká tam, že je tu stále více než pět set svědků, kterým se Ježíš zjevil. Jinými slovy: běžte se zeptat.
5. Učedníci se radikálně změnili: Z lidí, kteří byli po Ježíšově smrti zlomení a vystrašení, se stávají lidé, kteří jdou do světa s odvahou. Tohle není malý posun. Je to úplná proměna identity.
6. Byli ochotni za to zemřít: Ne za náboženskou ideologii, ale za své svědectví: „Viděli jsme ho.“ Je něco jiného zemřít za víru, kterou mi někdo předal a která může být mylná. Ale nikdo nezemře za to, že si sám vymyslí lež o tom, že jsem se setkal se Vzkříšeným. Učedníci tvrdili, že Ježíše skutečně viděli – a za to byli ochotni zaplatit životem, protože na vlastní oči viděli, že Ježíš smrt přemohl.
7. Vzkříšení potvrzuje, že Ježíš byl tím, za koho se vydával: Ježíš netvrdil jen to, že je prorok nebo učitel. Odpouštěl hříchy, přijímal uctívání, které patří jen Bohu, mluvil o sobě jako o Božím Synu (tzn. tom, kdo má stejnou podstatu jako Bůh) a opakovaně předpovídal, že bude zabit a třetího dne bude probuzen z mrtvých. Kdyby tehdy zůstal v hrobě, jeho slova by byla vyvrácena. Nový zákon ale říká, že právě vzkříšením Bůh Otec veřejně potvrdil Ježíšovu božskou identitu (Ř 1,4). Proto první křesťané nekázali jen: „Ježíš žije,“ ale: „Bůh [Otec] ho učinil Pánem (tento termín odkazuje na starozákonní Boží jméno) a Mesiášem“ (Sk 2,36). Vzkříšení samo o sobě je Božím potvrzením všech Ježíšových mimořádných tvrzení o sobě. Pokud skutečně vstal z mrtvých, pak máme velmi dobrý důvod brát vážně i všechno ostatní, co o sobě říkal.

Pokud Ježíš vážně vstal z mrtvých, pak smrt není konec. A pokud smrt není konec, pak náš život má hlubší smysl, než si často myslíme!