Když čteme Bibli, můžeme tíhnout k tomu nasát všechna fakta a informace. Ale Bible je mnohem víc než jen pouhá sbírka informací. Je to příběh, který vrcholí v Ježíšově životě (Kol 1,17).
Ježíš sám četl Bibli (tehdy Starý zákon, nebo správněji: Hebrejskou bibli) tak, že její příběh poukazoval na to, jak „se vztahoval k němu“ (L 24,27). Ne k časovým osám toho, kdo kdy žil a zemřel, ne ke schématům ani poučkám, jak žít, ale k jeho osobě.
Bible je dávným svědectvím o Bohu z mnoha různých perspektiv a kultur — a Ježíš je finální odhalením Božího charakteru. Proto evangelista Jan napsal: „Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v Otcově náručí, ten jej vylíčil (vyložil)." (J 1,18)
Proto každý výklad biblického textu, který mě osobně nevede k setkání s Bohem a jeho charakterem, ale noří se jen a pouze do detailů textu, snadno ztratí směr.
Proto když čtu Bibli, ptám se: co mi to odkrývá o Bohu v perspektivě Ježíšova příběhu? A jak takového Boha mohu vnímat ve svém životě, aby se i můj příběh stal takovým nepsaným svědectvím o setkání s Bohem?
E-book zdarma 
