Bible sama o sobě tvrdí, že je „Bohem vdechnutá“ (2Tm 3,16), ale nikdy netvrdí, že by byla jednoduchým manuálem na všechny otázky života. Naopak – Bůh podle Písma mluvil „mnohokrát a mnoha způsoby“ (Žd 1,1), skrze různé autory, žánry, kultury i historické situace.
To, co nazýváme jako „inspirace“ neznamená uniformitu, ale spíš Boží živou věrnost v lidské rozmanitosti. Boží dech dává od začátku život (jako Bůh vdechl dech života prvnímu člověku a ten se stal živou bytostí) — a to, že je Bible Bohem vdechnutá (odtud latinské inspiro) znamená, že nás dokáže v životě nasměrovat ke Zdroji života samotnému. Setkání s Bohem ve svědectvích Bible vede k životu. Když z Bible uděláme jen soubor jednoznačných odpovědí (jako check-list), bereme jí to, co je na ní nejcennější: schopnost vést člověka do vztahu s Bohem.
Bible není primárně kniha všech možných odpovědí, ale kniha setkání. Ani Ježíš sám nedával moc přímých odpovědí, mnohem častěji kladl otázky, a to vždy v osobním setkání s lidmi. Bible se proto neptá jen po tom, „co je pravda“, ale navádí nás k nejdůležitější otázce: „za kým chci v životě směřovat?“