Je podle Bible Země plochá?

V posledních letech je patrný silný vzestup konspiračních teorií a pseudovědeckých YouTube kanálů, které tvrdí, že se vracejí k zatajované pravdě o ploché Zemi. Mnozí zastánci tohoto hnutí přitom argumentují biblickými texty a tvrdí, že tradiční výklad Bible i moderní věda podlehly klamu. „Věřím, že náš prostor vznikl tak, jak je popsáno v Bibli, a zároveň tomu, co svými smysly a selským rozumem jsem schopen pozorovat a případně proměřit,“ obhajuje držitel ceny Bludný balvan Vladimír Bača.

Jaké biblické texty zastánci teorie ploché Země používají? A je plochá Země skutečně dávné poznání nebo spíše moderní konstrukce?

Biblické texty o „ploché Zemi“

Pokud se podíváme do Bible, některé biblické texty, o které se zastánci Flat Earth Movement opírají, mluví o „čtyřech rozích země“ (Iz 11,12; podobně Zj 7,1), „končinách země“ (Iz 45,22; Ž 22,28; Sk 1,8), „sloupech/pilířích země“ (1Sam 2,8; Jb 9,6; Ž 75,4) nebo o tom, že Bůh „rozprostřel nebe jako stan“ (Iz 40,22; Ž 104,2). Znamená to tedy, že Bible skutečně učí plochou Zemi?

Někteří zastánci ploché Země přistupují k Bibli tak, že každý obrazný výrok čtou jako doslovný popis fyzikální reality. Pokud však poezii, apokalyptiku nebo metaforický jazyk budeme číst jako učebnici astronomie, můžeme dojít k závěrům, které samotný text nikdy neměl sdělit. Jenže křesťanství, které chce brát Bibli vážně, s ní nemůže zacházet bez kontextu, ve kterém byla napsána, a ignorovat psaný text s jeho složitostmi. Stejně jako i dnes běžně básnicky říkáme, že „slunce vyšlo“ nebo „zapadlo“, přestože víme, že se pohybuje Země. Není to slunce, které doslova vychází na procházku nebo někam zapadá do díry. Jazyk běžného pozorování, obzvlášť pokud se jedná např. o básnické metafory a přirovnání, není ještě vědeckým tvrzením o fungování světa.

Záměr Bible není takový, aby vysvětlovala fyziku vesmíru. Jejím cílem je zjevit Boha a jeho vztah k člověku. Proto používá obrazy, kterým tehdejší čtenáři rozuměli. Když Žalmy mluví o „pilířích země“, nejde o geologii, ale o poetický obraz Boží moci. Když Chana zpívá, že „Hospodinu patří sloupy země“ (1 Sam 2,8), ani zde nejde o geologické tvrzení. Celá píseň je poezie oslavující Boha, který obrací lidské osudy. „Sloupy“ jsou obrazem stability světa, která spočívá v Bohu, podobně jako dnes řekneme, že někdo je „pilířem rodiny“, aniž bychom tím mysleli architektonický sloup. Nebo když Izajáš píše o „čtyřech rozích země“, používá ustálené vyjádření pro všechny světové strany. Prorok zde svou obraznou řečí neřeší geometrii Země. Popisuje návrat izraelského lidu z exilu. Jeho výraz „čtyři rohy země“ je paralelní k předchozí větě o shromáždění rozptýlených. Smyslem tedy není popsat tvar planety, ale říct, že Bůh shromáždí svůj lid odkudkoli. Jako bychom podobně my dnes obrazně řekli: „ze všech koutů světa“. Stejně tak ani Genesis 1 není učebnicí kosmologie. Popis stvoření používá jazyk a obrazy srozumitelné starověkému člověku, ale jeho hlavním tématem není struktura vesmíru, nýbrž skutečnost, že jediný Bůh je Stvořitelem všeho.

Starověký svět měl zkrátka jiné otázky než současná věda. Bibličtí autoři neusilovali o vysvětlení fyzikálních mechanismů vesmíru, ale o odpověď na otázky po Bohu, řádu světa a smyslu lidského života. Argumenty pro plochou Zemi tak stojí především na vytrhávání obrazných textů z jejich literárního a historického kontextu.

Původ & Flat Earth Myth

Možná ještě překvapivější je historie samotné myšlenky ploché Země. Vzdělaní lidé vědí už více než dva tisíce let, že Země je kulatá. Už Pythagoras, Aristotelés nebo později Eratosthenés uváděli přesvědčivé důkazy. Eratosthenés dokonce ve 3. století př. Kr. s pozoruhodnou přesností vypočítal obvod Země. Celkový obvod Země stanovil na 252 000 stadií, což odpovídá 39 000 až 40 400 km. Skutečný obvod Země (poledníkový) je zhruba 40 008 km, což znamená, že se Eratosthenés spletl jen o jedno až dvě procenta. Kulatá Země proto není moderním objevem NASA ani renesance, ale běžnou součástí vzdělaného myšlení dávno před vznikem křesťanství.

Stejně rozšířený je i další mýtus, že ve středověku křesťané obecně věřili v plochou Zemi. Historici dnes ukazují, že jde o tzv. Flat Earth Myth, který se rozšířil až v 19. století. Středověké univerzity však běžně vyučovaly kulatou Zemi. Na evropských univerzitách se po staletí používal jako učebnice latinský Traktát o sféře světa anglického astronoma 13. století Iohanna de Sacrobosco, který předpokládal kulatou Zemi. Moderní hnutí ploché Země pak vzniklo až ve viktoriánské Anglii na základě pseudovědeckých argumentů o světě jako plochém disku. Dnešní popularitu získává hlavně díky sociálním sítím, nedůvěře k institucím a konspiračním teoriím. Jeho pravdivost však rozhodně nestojí na historických nebo biblických objevech.

Jak tedy číst Bibli?

Nebezpečí představy o ploché Zemi nespočívá jen v nesprávném výkladu několika biblických textů. Spočívá především v tom, že odvádí pozornost od toho, co je v křesťanství skutečně podstatné. Místo růstu ve vztahu s Bohem se člověk může postupně soustředit na stále nové konspirační teorie, které se snadno stanou zdrojem strachu, podezírání i rozdělení mezi věřícími. Odhalování tajných spiknutí se pak snadno stane uctívaným božstvem.

Celá tato debata nás proto vede k důležitější otázce: Jak tedy číst Bibli? Pokud z poezie uděláme fyziku, z metafor geografii a z apokalyptických obrazů astronomii, vložíme Bibli do úst něco, co nikdy říct nechtěla. Dobrá biblická exegeze se vždy ptá: Jaký literární žánr čtu? Co snad chtěl autor sdělit svým původním čtenářům? A co je hlavní pointou textu?

„Bible obsahuje množství velmi rozdílných druhů textů;“ tvrdí německý teolog Manfred Oeming, „rozdílný proto musí být i způsob, jakým se tyto texty zpřístupňují.“ (Úvod do biblické hermeneutiky, s. 201)

Křesťané vždy věřili, že Bible je pravdivá. To ale neznamená, že každou větu čteme stejným způsobem. Když čteme Ježíšova slova „Já jsem dveře“ (J 10,9), nikdo nepředpokládá, že byl Ježíš vyroben ze dřeva. Pravdivost výroku totiž závisí na tom, jaký literární prostředek autor používá. Stejný princip platí i pro výroky o „pilířích“ a „sloupech“ země nebo „čtyřech rozích země“ apod. Nejde o menší úctu k Bibli. Naopak právě takto bereme vážně to, co autoři skutečně chtěli sdělit.

Bibli nečteme proto, aby odpověděla na otázku, jaký tvar má naše planeta. Bůh ji nechal napsat jako soubor textů, které svědčí o setkání s ním, aby odpověděla na otázku, kdo zemi stvořil, proč existujeme a jak může být člověk zachráněn. Když z Bible uděláme učebnici astronomie, mineme její hlavní poselství. Když ji však čteme podle jejího literárního žánru, historického kontextu a teologického záměru, objevíme to, co chtěli bibličtí autoři skutečně sdělit. A to je mnohem důležitější než odpověď na otázku, zda je Země plochá nebo kulatá.