Každý chce mít jistotu. Chceme vědět, že jsme s Bohem „v pohodě“, a tak si lidé vytvořili různé způsoby, jak si zajistit jeho přijetí. Ale fungují tyto zkratky do nebe?

Možná si říkáš: „Jsem dobrý člověk. Pomáhám druhým, chodím do církve, věřím… to přece musí stačit, ne?“ Jenže Bůh se na to dívá jinak.

‍

11 zkratek do nebe, které nefungují

1️⃣ „Stačí být dobrý člověk.“

Skvělé, že pomáháš druhým, ale i ten nejlepší člověk není bez hříchu. Bible totiž říká jasně: „Všichni zhřešili a postrádají Boží slávu.“ (Římanům 3,23)

2️⃣ „Vyznám hříchy a mám klid.“

Přiznat chybu je důležité. Ale pokud to děláme jen jako prázdný rituál, bez opravdové změny srdce, nestačí to.

3️⃣ „Patřím do církve, takže jsem v bezpečí.“

Víra není o členství v klubu svatoušků. Můžeš chodit do kostela celý život, a přesto Boha neznat osobně.

4️⃣ „Nemysli, jen věř!“

Bůh nechce slepé následování. Víra není o vypnutí mozku, ale o rozhodnutí důvěřovat Bohu.

5️⃣ „Nejsem dokonalý, ale nejsem tak špatný jako jiní.“

Porovnávání s ostatními nás před Bohem lepšími neudělá. Bůh nás nehodnotí podle toho, jak si stojíme vůči druhým.

6️⃣ „Já jsem vlastně docela dobrý člověk.“

Nechceme si přiznat, že sami s lecčím zápasíme, a tak si nastavíme vlastní pravidla. Ale realita se nezmění jen tím, že si ji přikrášlíme.

7️⃣ „Cítím se duchovně, takže jsem na správné cestě.“

Pocity nejsou důkaz pravdy. I skok z mrakodrapu může být euforický – až do nárazu.

8️⃣ „Bůh mi žehná (úspěchem, penězi), tak musím být na správné cestě.“

Bohatství ani úspěch nejsou nutně známkou Boží přízně. I zlým lidem se může dařit.

9️⃣ „Hlavně šířit pozitivní vibrace.“

Biblická víra není placebo. Jde o setkání s živým Bohem, ne o pocit harmonie a naladění se na vesmír.

🔟 „Jsem upřímný, takže jsem v OK.“

Můžeš být upřímný a přitom stále věřit lži. Ty největší zločiny byly často provedeny s upřímným záměrem.

1️⃣1️⃣ „Moji rodiče byli věřící, tak jsem taky.“

Víra není dědičná. Stejně jako se nestaneš autem tím, že se narodíš v garáži, nestaneš se křesťanem jen tím, že tvoji rodiče byli věřící.

„Bůh nemá vnoučata. Bůh má syny a dcery. Víra se nedá zdědit.“

‍

Kudy dál? Nové narození

Ježíš říká jasně: „Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“ (Jan 3,3) Tohle není o vylepšení našeho starého já. Je to úplně nový začátek. Znovu-zrození. A stejně jako dítě nic neudělá pro své narození, ani my si nemůžeme jakkoliv vynutit nebo zasloužit Boží přijetí.

„Milostí tedy jste spaseni skrze víru; a ta není z vás, je to dar Boží.“ (Efezským 2,8)

Bůh nás chce adoptovat. Touží nám dát novou identitu, nový domov a dědictví. Nehledá dokonalé lidi. Vidí zlomené lidi, kteří bojují – a říká: „To je moje dítě.“

‍

A co když zklamu?

Je přirozené se bát, že když selžeš, Bůh tě odmítne. Ale Bible říká něco jiného: „Milovaní, nyní jsme Boží děti.“ (1. Jan 3,2)

Teď hned. Ne až si to zasloužíme. Ne až budeme dokonalí. Ne až projdeme všemi 11 zkratkami do nebe. Teď.

Bůh tě neodmítne, když uděláš přešlat. Jsi jeho dítě ne proto, že jsi dobrý, ale proto, že tě miluje. A láska se nevzdává tak snadno.

‍

Jak se stát Božím dítětem?

Možná celý život hledáš přijetí. Snažíš se být dost dobrý, zasloužit si lásku, najít své místo. A pak přijde Bůh a říká:

„Jsi můj. Patříš do mé rodiny.“

Nečeká, až všechno napravíš. Nehodnotí tě podle výkonu. Prostě tě miluje – takového, jaký jsi. Protože „těm, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“ (Jan 1,12)

Už se nemusíš skrývat. Nemusíš bojovat o svou hodnotu ani hledat duchovní zkratky. Stačí přijmout Boží lásku.